pondělí 29. srpna 2016

MĚLA JSEM KAMARÁDKU...

Určitě to každý zná, ty chvíle, kdy si najednou vzpomenete na někoho, kdo vám ze života během let zmizel. Já tohle "vzpomínací" období mám právě teď. Možná je to tím, že se mílovými kroky blíží mé třicátiny, a protože už obuju třetí gumy, tak prostě asi mám sklon bilancovat... A tak v duchu vzpomínám na kamarádky, přátele i známé, kteří mi během let prostě ze života zmizeli.

Kamarádky z dětství, ze školky, školy, kroužků... Ty s kterými jsem uzavírala přátelství na život a na smrt, s kterými jsem si posílala psaníčka pod lavicí, dopisy, pohledy... Prožívala dětské starosti, radosti, první lásky, první revolty... Životní etapy míjely, některé se ještě občas v nějaké další etapě na mžik objevily... Petra, Barča, Katka, Karolina, Magda, Doris, Zita, Klára... Jak se mají? Jaké jsou jejich životy? Rozuměly bychom si i teď? To jsou otázky, které mě v duchu napadají, a které kamarád facebook prostě nezodpoví, protože pár fotek o člověku nevypoví nic. Tady by pomohlo setkání, ale bylo by to fajn? Nebo by to byly jen trapné chvíle, kdy si spolu nebudeme mít co říct?

Kamarádky ze střední a výšky, z práce... Nebo spíš známé? V dospělosti se už opravdová přátelství neuzavírají tak lehce, občas potkáte někoho s kým si sednete, ale na druhou stranu potkáváte spoustu nových "známých", kteří vaším životem jen proběhnou. I jejich současný život mě zajímá, ale jen okrajově...

A pak jsou ztráty bolestivé. Ztráty těch, o kterých jste si mysleli, že jsou opravdovými přítely. V mém případě jsem si několikrát kvůli své naivitě nabila čumák. A (ne) poučila jsem se. Každá ze ztrát mě zasáhla, každá mi vryla do duše šrám a otázku proč. Většinou jsem časem na důvod přišla, zhodnotila jsem, že jsem byla blbá, a nějak mě to posunulo dál. Poslední ztrátu, ale stále zpracovanou nemám a tápu... Nechápu proč, nechápu, že se mi to stalo znovu, i když jsem si myslela, že moje naivita otupěla. Proč člověk, kterého máte v některých věcech za vzor, s kterým máte podobné zájmy, dovedete si hodiny povídat, a kterému si myslíte, že rozumíte, se najednou odvrátí. Bez důvodu, bez smyslu, bez vysvětlení...

Snad přijde čas, kdy i tuhle ztrátu pochopím. A do té doby DĚKUJI za své skvělé kamarádky z dětství, s kterýma stále podnikáme spoustu aktivit. Za partyju z Nýdku, která i po letech drží a kalí až do rána. Za v dospělosti nalezené spřízněné duše Adel, Staňku a Žanet, i za nové známé, z kterých v budoucnu mohou být přátelé. Ti všichni totiž OBOHACUJÍ můj život.

Tak CARPE DIEM bývalá kamarádko.

K.

neděle 21. srpna 2016

K: 11. MĚSÍC

Tak jako byl 10M boomem hrubé motoriky, tak 11M je boomem zejména v psycho-sociálních dovednostech.
  • 7700 g, 68 cm
  • při lezení po čtyřech připomíná torpédo - přelézá vše co ji přijde do cesty, podlézá (krabice s kartonem, stoly, židle, provizorní tunel), vylézá na překážky
  • na dvou stojí i 20 minut a hraje si ve stoje, drží se jednou rukou nebo opěrným bodem na těle, přenáší hračky kam potřebuje (i velké), kleká, dřepuje, snaží se stát bez opory-zatím vydrží pár vteřin, chodí kolem nábytku (když se jí chce)
  • tančí (na znělky, písničky, káčátka), bubnuje na hrnce, ukazuje "nenene" spojené se zvukem
  • pozoruje lidi při práci a činnostech, snaží se všechno napodobovat
  • snaží se oblékat sama (jinak pomáhá při každém oblékání), sama se češe
  • přetrvává odpor k přebalování (přebalujeme v sedě)
  • po x pokusech s uspáváním zavádíme nové rituály a metodu chození za dítětem v intervalech a po necelém týdnu to zabírá a malá usíná po položení do postýlky :-) (rituál: sprcha/vana, kaše v posteli rodičů, pak mazlení a válení se po rodičích a nakonec dáváme do postýlky a odcházíme), spí od půl osmé cca do 7-8 s jednou až dvěma přestávkama na jídlo, přes den dopoledne "odpočívá" (leží/sedí připnutá v kočárku) cca 30 minut při procházce, usíná v 11:30 a spí 1-2 hodiny, toť vše :-)
  • sbírá drobečky a podává rodičům, nabízí hračky, baví ji hra prosím-děkuji, na požádání podá některé hračky
  • řádí na posteli/gauči - padá, koulí se, válí, skáče
  • napodobuje zvířátka, ukáže nos, pusu, dá pusu, dělá indiána, tak ta všelijak, zpívá Skákal pes za pomocí "BRUM"
  • mnohem více se mazlí, sama se přitulí, při nošení se přidržuje, natahuje ruce ke komu chce jít hopi
  • všechno očichává, krčí nos, tleská (si)
  • máme první krvavé zranění - zaháknutá náušnice o můj prstýnek
  • první slovo "TÁTA" zřetelně a s významem, který má, následuje něco jako "DĚDA", další slova "NE",  "BUM", "BU", "MAM"
  • ovládá elektroniku - tablet, mobil, ovladač od televize, skypuje, nechápeme
  • slavíme svátek, sama si vytahuje z dárkových tašek - háčkovaného šneka, prstové barvičky, tričko a svetřík, odrážedlo, mimi
  • poprvé čůrá do nočníčku (zatím náhodně)
  • kreslíme voskovkama, prstovýma barvičkama
  • dovolená v Tatrách - tůry snáší v pohodě, večer se koupeme v bazénu, cesta zpět je úmorná
  • rozpojuje kostičky lega, velké puzzle, snaží se vkládat tvary, překládá balonky (cokoli) z jedné krabice do druhé, snaží se uklízet, vyndává prádlo z koše atp.
  • stále nemáme žádné zuby (i když už to několikrát vypadalo, že jo)
  • ztratil se nám exém (dle průběhu sedí s mými pylovými obdobími, záhada vyřešena)
  • je to náš vzteklounek, když se jí něco nelíbí, dá to patřičně najevo, je taky netrpělivá
  • běhá po čtyřech i po venku (prostě je všude...)
  • hraje si s miminkem - dělá moja moja, dává pusy a čuchá k dupce jestli není pokakané

K.

středa 17. srpna 2016

OČISTA ŠATNÍKU

Šatník třídím každý rok, minimálně dvakrát ročně, většinou před bazárkem (psala jsem o naší bazárkové tradici tady).



Postupuju vždy velmi organizovaně:
1) vytáhnu všechny věci ze skříně najednou na jednu velkou hromadu
2) provedu první třízení na: a) věci, které ráda nosím a nechci se jich zbavit;
b) věci, které jsem neměla na sobě déle než rok, jsou mi malé, nesedí mi, jsou poškozené nebo se mi prostě jen nelíbí;
c) věci, u kterých si nejsem jistá - tuhle třetí skupinu si odnesu k zrcadlu a pak si je postupně oblékám a znovu přemýšlím jestli si je nechat, jestli se v nich líbím či ne, jestli je mám ráda;
3) po prvním třízení všechny věci, které jsem se rozhodla si nechat, naskládám znovu do skříně;
a vrhám se na bod 4) druhé třízení - věci, které neprošly, následně třídím do dalších skupin: a) věci na prodej nebo bazárek (nejlepší věci, které by mohly ještě někomu udělat radost);
b) věci na charitu (ty, které vím, že by ani moje kamarádky nenosily, ale můžou se hodit potřebným);
c) věci na upcyklaci (takové, z kterých ještě jde něco vyrobit, určitě se můžete těšit na článek o některých mých upcyklovaných výrobcích);
d) věci na hadry nebo vyhazov (většinou poškozené věci).

Letos jsem se navíc ještě rozhodla zminimalizovat svůj šatník a stanovila jsem si za cíl 40 KOUSKŮ OBLEČENÍ (do toho zatím nepočítám společenské šaty, spodní prádlo, věci na doma, sportovní oblečení, bundy a kabáty a doplňky) a světe div se, mě se to podařilo, takže jsem nadmíru spokojená :-)


Taky jsem hodně četla o hitu jménem Marie Kondo a jejím bestselleru Zázračný úklid. Jsem ale holka šetrná a knížky na jedno použití si nekupuju, a tak jsem si na youtube našla několik jejich videopostupů (třeba tady), např. jak si efektivně poskládat oblečení (výsledek můžete vidět na fotkách tohoto článku). Musím říct, že je to opravdu přehlednější a uspořádanější, navíc i místa je najednou nějak víc :-) Její filosofie úklidu je velmi jednoduchá - nechat si jen to, co nám opravdu dělá radost a co milujeme, ať už se to týká oblečení, nádobí, dekoračních předmětů, vzpomínek atd. a naopak zbavit se všeho, co nás jakkoli zatěžuje, nelíbí se nám, nepůsobí nám radost atp. Já se s jejími myšlenkami ztotožňuji a pomalu směřuji k tomu mít čistý domov, bez zbytečných serepetiček. A co vy, jak to máte s úklidem?

K.